Svět právě zápolí s vícerozměrnou globální energetickou krizí. Nejde jen o závislost světa na ruský zemní plyn, ale také jde o globální energetickou bezpečnost, podporující přechod na čistou energii a propojení mezi energetickou krizí a potravinovou bezpečností.
V dubnu Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) zjistil, že splnění cíle Pařížské dohody udržet oteplování na 1,5°C by vyžadovalo, aby emise vyvrcholily nejpozději do roku 2025 a do roku 2030 klesly o 43%.
Ale řešení emisí také představuje příležitost pro zelenou ekonomiku. Podle poradenské společnosti Arup pro udržitelný rozvoj a ekonomické poradenské firmy Oxford Economics by tato odvětví, která pomáhají světu přejít k nulovým čistým emisím, mohla mít do roku 2050 hodnotu 10,3 bilionu dolarů pro globální ekonomiku.
Výzva, před kterou dnes energetický sektor stojí, spočívá v tom, jak přepracovat celý systém a zároveň zachovat cenově dostupné, odolné dodávky, které jsou udržitelné pro planetu.
Hlavní představitelé energetiky se sešli, aby diskutovali o výhledu na rok 2023 na výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu. Zasedání se účastnila CNN Anchor Julia Chatterley a řečníci Fatih Birol, výkonný ředitel Mezinárodní energetické agentury; Vicki Hollub, prezidentka a generální ředitelka, Occidental Petroleum Corporation; Patricia K. Poppe, generální ředitelka, PG&E; Martin Wolf, zástupce redaktora a hlavní ekonomický komentátor, Financial Times a Jozef Sikela, ministr průmyslu a obchodu, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Energetická bezpečnost pohání růst obnovitelných zdrojů
Klimatická krize, vyvolána ruskou invazí na Ukrajinu a dále oslabená závislostí světa na ruském vývozu ropy, vzbuzuje strach. Je tu však několik pozitivních zpráv – rozvoj čisté energie v solárních, větrných nebo elektrických automobilech zaznamenal masivní vzrůst. Jeden z největších hnacích motorů růstu obnovitelné energie je dnes energetická bezpečnost.
Martin Wolf z Financial Times varuje, že ke splnění klimatických cílů do roku 2030 by bylo zapotřebí „dramatické snížení rizika investic po celém světě“.
Patricia K. Poppe zdůraznila, jak Kalifornie řeší tlak na straně poptávky pomocí technologie – americký stát je v první linii klimatických změn a během nedávné vlny veder poslal stát na všechny mobilní telefony v Kalifornii nouzovou textovou zprávu s žádostí, aby lidé omezili spotřebu elektřiny. Tato strategie byla efektivní, což potvrdilo hypotézu Poppe, že řízení poptávky s moderní technologií lze automatizovat.
Energetické vyhlídky
Země jako Česká republika, které jsou do značné míry energeticky závislé na ruských dodavatelích paliv, chápou potřebu jednoty. Jozef Sikela poukázal na to, že s podporou Evropské energetické rady dokázali „zavést balíček opatření, který pomohl zklidnit ceny, vyrovnat poptávku a nabídku“.
V samostatné davoské relaci De-Globalization or Re-Globalization? Adam Tooze z Columbia University popsal, jak je „energetický přechod v podstatě souborem vzájemných závislostí“. Například většina mikročipů, které Západ potřebuje pro technologii čisté energie, bude pocházet z Číny, a proto bude energetický přechod hnací silou směrem k „novému koktejlu globalizace spíše než k typické kontinuitě“.
Výzva, před kterou stojí vlády a obchodní lídři po celém světě, se jasně zaměřuje na energetickou bezpečnost, přičemž mnozí uznávají, že je to nyní klíčová hnací síla růstu obnovitelných zdrojů. V roce 2023 budou muset energetické strategie urychlit investice a vybudovat odolnost a zároveň řešit cenovou dostupnost a udržitelnost.
